Tak nazvali Jílovsko arabští cestovatelé Al-Mas-Údí a Ibrahim-Ibn-Jakúb v polovině 10. století. Prvními zlatokopy tu ovšem byli ve 3. – 1. století n. l. bójští Keltové, kteří zlato rýžovali z náplavů potoků a řek. Jílovsko je nejvýznamnějším zlatým územím v dějinách dolování tohoto drahého kovu u nás.
Zdeněk Lebl, Jílové
Že se už v keltských dobách stalo zlato symbolem bohatství, svědčí nálezy šperků i ražba zlatých mincí, tzv. duhovek.
Slované, kteří možná již od 6. století n. l. osídlili naše území, však na rozdíl od Keltů neoplývali řemeslným umem. Opuštěná rýžoviště na Jílovsku tak ožila až za prvních Přemyslovců v 10. a 11. stol. V té době byly Čech jednou z největších produkčních oblastí zlata v Evropě. Historicky z jílovského revíru putovalo na vladařský stolec 11 tun zlata, což činí celou čtvrtinu produkce tohoto kovu v Čechách. Prostřednictvím Hájkovy kroniky z r. 1541 se jílovské zlato dostalo i do prapočátku našich dějin, a to díky proroctví kněžny Libuše: „Vidím vrch Jílový, je zlata plný, v tom síla je a divů moc…“ Ne nadarmo byl panovník Přemysl Otakar I. nazýván „král železný a zlatý“. Následná ražba zlatých dukátů, kterou v roce 1325 zavedl král Jan Lucemburský jako v první evropské zemi severně od Alp, si žádala spousty zlata. Ale daleko víc ho potřeboval císař Karel IV., když povznášel Prahu na sídelní město Svatě říše římské. Jílovské zlato zřejmě posloužilo i ke zhotovení svatováclavské koruny českých králů!
Dvoukilová hrouda zlata
Ze zisků z těžby a prodeje zlata samotné Jílové mělo, pohříchu, pramálo. Utržené peníze podporovaly politickou a hospodářskou moc panovníka a vlastníků těžařstev (těžebních společností). Rozsah báňských prací ve zdejším revíru byl úctyhodný – na ploše 25 km² bychom napočítali 3000 báňských děl. Kolem roku 1350 se tu v 500 dolech pracovalo v hloubce okolo 150–200 metrů.
Jen nedaleko od města je dům Rotlev, v jehož sousedství býval stejnojmenný důl, jež ve středověku patřil k nejbohatším českým zlatodolům. Pražský měšťan Jan Rotlev tu ve 14. století získal přes 500 kg zlata! Honosný palác, který postavil na Starém Městě Pražském, věnoval panovníkovi pro potřeby budoucí Karlovy univerzity (dnešní Karolinum).
Husitské války pak ukončily nejslavnější éru hornictví zlata. Pravda, 200 let nato bylo do pražské mincovny odvedeno na 70 kg zlata, a taky první polovina 18. století přinesla oživení dolů. Staré záznamy zmiňují „zlatý štuf“ – vzorek o váze přes 2 kg! A v 19. století na Jílovsku řádil c. k. erár, tedy stát, jenže namísto plnící se pokladny tu „prošustroval“ fůru peněz.
Technické prostředky 20. století umožnily, aby se na krátký čas těžba znovu rozběhla. A tak v letech 1958–68 vydal zdejší revír 1133 kg zlata. Avšak náklady na těžbu byly tak vysoké, že ji v roce 1970 ukončili a báňský závod zrušili. Jen zasvěcení geologové vědí, že tu v zemi odpočívá sedm a půl tuny nejdražšího kovu na světě…
Dům Mince – sídlo Regionálního muzea
Jeden z nejstarších kamenných domů v Jílovém – dům Mince – sloužil do roku 1420 královskému hornímu úřadu. Odtud bylo řízeno dolování zlata na Jílovsku a tady se vybíraly daně ve formě zlata pro potřeby panovníka. Patrně se tu ve 14. nebo 15. století razily zlaté mince. V roce 1590 měl dům v držení záhadný Edward Kelley, dvorní alchymista císaře Rudolfa II.
Gotická budova v průběhu staletí prodělala řadu přestaveb. Dnešní podobu získala v roce 1984 a slouží Regionálnímu muzeu. To bylo založeno v roce 1891, když místní patriot Leopold Čihák nabídl městu stovky listin, map i sbírkových předmětů (dnes je jich 67 tisíc), které se vztahují k historii těžby zlata. Najdeme tu řemeslné nástroje a nářadí, předměty denní potřeby, textilie, obrazy, knihy, archeologické exponáty. Za příznivého počasí si můžeme na nádvoří vyzkoušet rýžování zlata.
Foto: Wikipedia