Vyrobit pěkné rukodělné dílo je umění, ale prodat ho je také kumšt. Teprve, když si hezký džbánek od hrnčíře, formu od perníkáře, košík od košíkáře, nebo dřevěnou hračku, či dečku z modrotisku někdo koupí, naplňuje se smysl práce řemeslníka. Tak to bylo po staletí a je tomu tak i dnes. Podívejme se proto jak se řemeslné výrobky v současnosti prodávají.

Vít Smrčka, Praha

Rukodělné výrobky nesou i při svém prodeji mnohé znaky z minulosti, podobně jako je tomu při jejich výrobě. Hodně se prodávají na trzích. Ať už to jsou trhy pravidelně pořádané městy, nebo konané při různých kulturních událostech. Například pro hrnčíře jsou velkou obchodní příležitosti proslulé hrnčířské trhy v Berouně. Velké trhy se také pořádají ve Strážnici, kdy se zde koná mezinárodní folklorní festival.

Vyrábějí a zároveň prodávají na trzích

Jezdí se prodávat také do skanzenů. Tam se kromě folklorních slavností zpravidla pořádají i řemeslnické dny, při kterých se představují mistři svého řemesla. Podobně je tomu například ve skanzenu ve Vysokém Chlumci na Příbramsku, ve Veselém Kopci u Hlinska, Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nebo ve skanzenu v Kouřimi. Vyrábí se zde pro ukázku, předvádějí se tradiční techniky, hrnčíři točí na hrnčířském kruhu, výrobci hraček soustruží na soustruhu, kováři buší do kovadliny, ale také se při těchto příležitostech prodává. „ Je to podobné jako za našich předků. Děda se domluvil se sousedky, najali si vůz s vozkou a jeli v noci na trh. My jezdíme stejně, jen s tím rozdílem, že oni jezdili na trhy v okruhu čtyřiceti kilometrů, kdežto my jezdíme po celé republice, kam je potřeba,“ řekl nám o tom, jak sám prodává své zboží Nositel tradice lidových řemesel Jiří Danzinger. To jsme se bavili na trhu nedaleko Klatov, kde měli nositelé tradice setkání. Konkrétně Jiří Danzinger sem přijel až z Olešnice, kde má tento barvíř svou dílnu na výrobu modrotisku. Ročně najede za obchodem mnoho tisíc kilometrů, ale vedle tohoto cestování také vyrábí. Řemeslníci provozující tradiční řemesla to nemají s prodejem svého zboží vůbec jednoduché. Usnadnit prodej jejich výrobků jim pomáhají někteří už zavedení obchodníci, především Český národní podnik se svou sítí prodejen Manufaktura. Případně jednotlivé prodejny jako je Jizba v Plzni nebo v Brně prodejna Luta a některé další. Po té co se zhruba před dvaceti lety rozpadlo Ústředí umělecké lidové výroby (ÚLUV) s proslulými a oblíbenými prodejnami Krásná jizba, objevila se naštěstí pro řemeslníky určitá náhrada. Alespoň v oblasti prodeje jejich zboží.

Vznikla síť obchodů

Největší obchodní plochu nabízí lidovým řemeslníkům Český národní podnik se svou sítí prodejen pod názvem Manufaktura. Firma vznikla na počátku 90. Let minulého století. Asi nejznámnější prodejnu měla a má v Melantrichově ulici v Praze. Zde také bylo sídlo firmy. To se později přestěhovalo na Smíchov, kde sídlí na vltavském nábřeží. Zásluhou této firmy je, že v době kdy přestaly existovat prodejny Krásná jizba, podal podnik řemeslníkům pomocnou ruku. Nechme ale hovořit vedoucí marketingu Českého národního podniku Ivanu Janouchovou. „ Firma vznikla v roce 1991, založili ji dva čeští majitelé. V té době se rozpadl ÚLUV, řemeslníci potřebovali dodávat zboží do Prahy, ale nebylo kam. Tak vznikla síť obchodů, nejprve v centru Prahy,“ říká Ivana Janouchová k začátkům podniku. „Firma byla výjimečná tím, že v řadě aspektů na ÚlUV navázala. Volbou tradičních řemeslníků i vzhledem obchodů. Stylem prodejen, ve kterém jsou zdůrazněny přírodní materiály, tradiční technologie a zároveň punc vynikajících výtvarníků ÚLUV. Od začátku se na našich prodejnách lze setkat s tkanými výrobky, dlabanými mísami, kovařinou, výrobky ze slámy a ze šustí, pletenými výrobky z orobince, nebo vrbového proutí. Tento sortiment se postupně doplnil o dřevěné hračky, které v Čechách mají také velkou tradici. Snažili jsme se od začátku nabízet věci, které mají souvislost s českou tradicí. Spolupracovali jsme s řadou odborných institucí, které nám v tom byly nápomocny, například s Národopisným muzeem v Praze, nebo s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici. Snažili jsme se také propojovat výtvarníky s jednotlivými řemeslníky. Už od začátku se povedlo nasadit poměrně vysokou laťku pro výběr výrobků. Máme na prodejnách proškolený personál. Jsou to většinou mladí lidé, kteří mají zájem o tuto problematiku. Děláme pro ně exkurze do dílen. Vědí, kde a jak se například vyrábí modrotisk, protože měli možnost se s touto výrobou seznámit přímo na místě. Zájemcům přicházejícím na prodejny tak mohou mnohé vysvětlit, přiblížit jak se předmět vyrábí,“ přibližuje příjemnou atmosféru v prodejnách Ivana Janouchová.

Nakupují zde lidé, kteří mají rádi hezké věci

Cestu do prodejen s výrobky tradičních řemesel si nacházejí lidé, kteří mají rádi hezké věci, ve svém tvaru a materiálu nesoucí charakter rukodělné výroby, předměty s nezaměnitelnou vizitkou konkrétního výrobce. Před patnácti lety když přišla Ivana Janouchová do podniku, firma měla pět prodejen. V současnosti jich má už přes dvacet po celé republice. Neprodávají se zde ale pouze řemeslné výrobky. Dalším sortimentem se stala přírodní kosmetika a také některé výrobky z produkce českých továren, zejména skláren a porcelánek. Byla to pravděpodobně otázka zachování firmy, i když o tom jsme s Ivanou Janouchovou tolik nehovořili. Nedělejme si totiž iluze. Z prodeje pouze výrobků tradičních řemeslníků by se prodejny a asi dvacetičlenné ústředí firmy nedokázalo uživit. „Není to běžný sortiment, nejsou to věci krátkodobé, jsou to předměty, které jdou trochu proti toku času. Snažíme se vytvořit prostředí pro prodej věcí, které jsou kvalitní. Například věci z kameniny vás provází dlouho. Není to rychloobrátkové zboží, jdeme tak trochu proti současnému trendu v obchodu. Jsme v tom jiní,“ dává nahlédnout do filozofie obchodní firmy šéfová jejího marketingu. Nejvíce se prodává rukodělné zboží před vánocemi a velikonocemi, a také když chce někdo koupit hezký dárek. Nejsou to už věci denní potřeby. Pryč je doba, kdy řemeslné produkty nakupovali naši předkové ve velkém jako věci k užitku do domácnosti, pro hospodářství. V současnosti plní spíše dekorační funkci. Když je někdo používá, musí také zvolit odpovídající způsob nakládání s těmito předměty. „ Věci z modrotisku nemůžeme prát například v automatické pračce s ostatními látkami, také nelze dát hrníček od hrnčíře do myčky,“ říká Ivana Janouchová. Na druhou stranu bábovka upečená ve formě vyrobené na hrnčířském kruhu prý chutná mnohem lépe než továrně vyrobená někde v Asii.

Plzeňská Jizba sází také na krajovou produkci

„Chodí k nám lidé, kdy například jedou do ciziny a potřebují jako dárek nějaký typicky český výrobek,“ potvrzuje poznatky, které mají v Českém národním podniku také Bohumila Šmejkalová z prodejny Jizba v Plzni. „ Hodně například prodáváme v červnu, kdy se děti chystají na výměnné pobyty do zahraničí,“ dodává. Největší okruh zákazníků věkově spadá do střední generace. Prodejna sídlí na Masarykově náměstí, protože jak říká paní Šmejkalová mít prodejnu na hlavním Bartolomějském náměstí v Plzni, by si s manželem nemohli dovolit. Tam by je nájem vyšel na třicet tisíc korun, za stejné prostory na méně lukrativním místě platí třetinu. Z prodeje řemeslných výrobků se nedá zbohatnout a ti, kdo se tomu věnují, to dělají také proto, že k těmto předmětům mají ccvztah. Podobně jako lidé, kteří je vyrábějí nebo pak kupují. Stejně jako prodejny Manufaktury prodává plzeňská Jizba výrobky od Nositelů tradice řemeslné výroby i dalších lidových řemeslníků z celého Česka. Důraz ale také dává na krajovou produkci, takže v její prodejně najdeme ve větší míře výrobky z národopisného regionu Plzeňska a Chodska. Například z kraslic zde prodávají především Chodské straky od jedné paní z Domažlic, nebo mezi hrníčky a nádobím je více zastoupená Chodská keramika. Zájemci sem chodí také nakupovat látky z kanafasu. „Řemeslníků je méně,“ hodnotí situaci v porovnáním s obdobím, kdy v Plzni ještě existovala Krásná jizba. Chybí ji především výrobky z proutěného nábytku, od českých výrobců. Další ranou pro českou produkci je nyní zánik proslulého výrobce českých hraček výrobního družstva Jas ze Stráže nad Nežárkou. Výrobce neodolal tlaku levného asijského zboží. Určitou nadějí pro řemeslníky je postupná změna v nákupním stylu zákazníků. „ Lidé se začínají vracet k českým výrobkům,“ nezapomene se podělit s dobrou zprávou Bohumila Šmejkalová. Je to dobrá zpráva pro řemeslníky, prodejce, ale především pro nás všechny.

Současní prodejci rukodělných výrobků v mnohém navazují na zkušenosti Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV) a jím vytvořené sítě prodejen Krásná jizba. Tato nevšední instituce pro zachování tradiční řemeslné výroby v českých zemích a na Slovensku vznikla na základě prezidentského dekretu těsně po druhé světové válce. První vzorkové dílny byly otevřeny v roce 1947 v Uherském Hradišti. Pracovníkům ÚLUV patří zásluha, že se řemeslná výroba rozvíjela i v druhé polovině minulého století u nás způsobem, který obdivovali odborníci z celého světa. ÚLUV se ale nepodařilo počátkem 90. let minulého století zachránit. Dům na Národní třídě v Praze, kde bylo sídlo této státní instituce, byl prodán soukromému zájemci. Zanikla proslulá adresa na Národní třídě v Praze spojená po mnoha desetiletí s rozvojem tradičních lidových řemesel u nás.

Foto: Wikipedia